Sportování dostalo v roce 2020 obrovskou ránu. Amatéři, profesionálové, hobíci, hráči, závodníci, trenéři, maséři, junioři… Prostě všichni, kteří mají rádi sport byli větším či menším způsobem zasaženi a bylo jim znemožněno dělat to, co je baví, naplňuje, nebo je třeba i živí. V tomto pro sportovce temném prostředí si však Češi – jak je jim vlastní – našli nový sportovní fenomén. A byl poměrně nečekaný… otužování. Zdraví velmi prospěšná aktivita, kterou většina z nás sledovala vždycky spíše zpovzdálí s teplomilnými komentáři se v loňském roce těšila obrovské popularitě a na sociálních sítích sdílely svá videa s vysekáváním ledu, nebo s potápěním v ledovém barelu stovky nových otužilců.
Otužilci tu však byli mnohem dříve, než v roce 2020! V hlavním městě působí již mnoho let I. plavecký klub otužilců Praha. Jedná se o nejstarší klub zabývající se zimním plaváním. Počátky klubu má na svědomí Alfred Nikodém, když v roce 1923 v APK-Praha vytvořil „Zimní záchrannou sekci tonoucích“.
Oslovili jsme předsedu tohoto spolku Tomáše Prokopa a zeptali jsme se ho mimo jiné na to, jak správně začít, když se jdeme otužovat, nebo co se děje s lidským tělem, když ho ponoříme do ledové vody. Přejeme hezké čtení.
Rok 2020 nebyl jen rokem covidu-19, ale také rokem otužování. Čím si ten velký „boom“ kolem zvýšené pozornosti otužování vysvětlujete? Zaznamenali jste vzrůstající zájem o otužování také u vás v I. plaveckém klubu otužilců Praha?
Je fajn, že pandemie covidu-19 má aspoň nějaké pozitivní důsledky. Lidé při nemožnosti praktikovat většinu svých oblíbených aktivit hledali náhradní možnosti – a otužování bylo s příchodem druhé vlny a současně nastávajícího podzimu takříkajíc na ráně. Podpořil to mocný vliv sociálních sítí, na kterých lidé své zkušenosti se studenou vodou sdíleli, v médiích se přidaly příběhy otužujících se celebrit – a máme tady otužilecký boom. I k nám do klubu se hlásí další a další nováčci, ale největší nárůst otužilecké základny je mezi „neregistrovanými“ a je vidět na březích prakticky veškerých venkovních vodních ploch.
Jak fungování vašeho klubu ovlivnila pandemie koronaviru? Můžete popsat chod otužileckého klubu v současnosti a trochu ho přiblížit široké veřejnosti?
I. plavecký klub otužilců Praha je nejstarší otužilecký klub v České republice a se svou členskou základnou, která aktuálně čítá 551 členů, je zároveň i největším otužileckým klubem v tuzemsku. I když jsme kvůli pandemii museli klubovnu dočasně uzavřít, naši členové i nadále trénují individuálně a přijímání nováčků pokračuje v povoleném režimu „jeden na jednoho“. A co se otužileckých soutěží týče, tak i Český pohár v zimním plavání sice musel svůj seriál přerušit, ale ve výjimce Ministerstva zdravotnictví se našemu klubu v prosinci 2020, tedy uprostřed a navzdory pandemii covid-19, podařilo úspěšně uspořádat 74. ročník Memoriálu Alfreda Nikodéma. Plavalo celkem 261 plavců (103 z nich neregistrovaných), přičemž si přišlo zaplavat 200 mužů a 61 žen.
Zastavme se právě u tradiční akce Memoriál Alfreda Nikodéma. Mohl byste prosím čtenářům, kteří akci neznají, nebo ji alespoň nikdy nezažili popsat? A říct také stručně něco z historie? Kdo to vlastně byl Alfred Nikodém?
Alfred Nikodém byl profesí klenotník a zlatník, ale věhlas získal především jako propagátor otužování. Je v podstatě zakladatel československého otužileckého fenoménu a jeho největší nestor. Poprvé veřejně plaval ve Vltavě před užaslými davy Pražanů v roce 1923, tehdy v malé skupince sedmi plavců. O pár let později už jich při podobné akci bylo přes 60. Byla tak založena tradice veřejných plaveb otužilců ve vánočním čase. Místo u Národního divadla se ale ustálilo až po 2. světové válce. Nikodém sice zemřel v roce 1949, ale jako první ročník jeho memoriálu je považována plavba v prosinci roku 1947. Od velkých povodní v roce 2002, kdy se akce zúčastnilo 58 otužilců, počet účastníků každým rokem stoupá – až po rekordních 433 v roce 2019. Tradičně se plavou kondiční tratě 100 a 300 metrů, u kterých se neměří čas. Od roku 2006 jsme zařadili i soutěžní trať 750 metrů, díky které se akce pravidelně zúčastňují i nejlepší zimní plavci z celé republiky, včetně některých dálkoplaveckých reprezentantů – olympioniků.
Memoriál Alfréda Nikodéma 2019
Autor fotografií: M. Šach, AF
Jak jste se vy osobně k otužování dostal? Byla to spontánní věc, nebo jste na to šel postupně? Chodí s vámi i vaše rodina? A co je na otužování nejtěžší?
Na mém začátku otužování zkraje roku 1996 stála nejdříve snaha o bezproblémový společný spánek s přítelkyní, která v noci chtěla mít otevřené okno, zatímco já jsem potřeboval naopak i ponožky. Po dvou letech pravidelného sprchování studenou vodou jsme se pak s kamarádem v létě vsadili, že o Vánocích roku 1998 půjdeme na tradiční Memoriál Alfreda Nikodéma v Praze u Národního divadla. Každodenní studená sprcha mě tedy provází už čtvrt století a 23 let chodím do Vltavy, která je studená i v létě, zpravidla dvakrát týdně.
V sezóně Českého poháru v zimním plavání pak o sobotách jezdívám na soutěže po celé České republice. Co je nejtěžší? No, může se zdát, že při tak dlouhém pravidelném sprchování to člověku nečiní žádný „problém“, ale skutečnost je taková, že vlastně pokaždé se člověk musí překonat a zpočátku nepříjemné pocity ve sprše prostě zvládnout. Chce to pevnou vůli – a to je významná součást toho, co otužování dává: schopnost překonávat sebe sama má obecný význam v tom, že člověk prostě ví, že překážky se dají překonávat. Člověk tak otužováním nejenom zoceluje tělo, ale i mysl. Na otužování je fajn, že při něm poznáte spoustu dobrých lidí, samozřejmě má veskrze pozitivní zdravotní účinky.
A já osobně mám třeba moc rád jarní a podzimní neznámé vody, které objevíte při nějaké cestě v hezkém počasí – a můžete zčistajasna zastavit a začít plavat, …a protože teplota vody není tak nízká, můžete plavat dlouho – tak tuto zvláštní atmosféru samoty při plném obklopení chladnou vodou, tento pocit takové zvláštní až magické volnosti, si užívám. A jestli se otužuje moje rodina? S manželkou jsme se potkali díky otužování, chtěla se stát členkou klubu, který vedu, napsala mi e-mail – a do roka byla svatba. Děti jsme v ranném dětství otužovali lehkou formou hry. Teď je dcerám skoro 11 a 9 a půl, mají za sebou několik novoročních křtů ve vodě o teplotě těsně nad nulou, ale systematické otužování už nepraktikujeme. Do plavání v zimě musí samy dospět, jestli se jim bude chtít.
Proveďte nás teď prosím celým procesem. Co s námi takové ponoření do ledového rybníka udělá?
Ledová voda vás obklopí a sevře, máte pocit, že se nemůžete ani nadechnout. Ale můžete. Dýchat naopak musíte, nejlépe pěkně zhluboka, prostě ten pocit sevření prodýchat. V opravdu ledové vodě se vám už po pár desítkách vteřin stanou z prstů na rukou necitlivé „hrábě“, můžou až „bolet“. Nováček může mít pocit, že se děje něco hrozného, ale to jsou normální pocity, proto je dobré, aby šel nováček s někým, kdo tohle všechno zná a svojí přítomností ho uklidní. Do minuty byste měli být venku, abyste to napoprvé nepřehnali – a to už si vychutnáváte důsledky vyplavených endorfinů, hormonů štěstí. Mezitím se vám v krvi zvýšila hladina bílých krvinek a proteinů cytokinů a na pozadí tak začal proces, kdy tělo zrychluje své obranné reakce a zlepšuje tak svou imunitu.
Jaké jsou hlavní benefity otužování a zimního plavání? Napadá vás něco, co by se rozhodně nemělo dělat? A je vhodné začínat spíše v létě, nebo v zimě?
Nejlepší je to v průběhu září, kdy je voda ještě pro každého únosná – a pak nepřestat až do zámrzu. Ale když chce někdo začít v zimě, vyloučené to není, jen je to náročnější na tělo i na psychiku. Každopádně v zimě je nanejvýš vhodné, aby zájemce o otužování nejdříve svůj záměr konzultoval s lékařem, nejlépe aby absolvoval důkladnou prohlídku včetně zátěžového EKG. A vždy je dobré, aby člověk začínal nejdříve studenými sprchami. Ty jsou ostatně každodenním průvodcem všech správných otužilců. Studená sprcha je prostě základ.
Benefitem je určitě to, že posilujete svou imunitu, na to působí otužování až zázračně a se zárukou. Nemoci nebudou tak časté a až přijdou, proběhnou hladčeji a rychleji než dřív. O pozitivním vlivu na psychiku už jsem hovořil. A stačí klidně i jenom ta studená sprcha. Zkuste to a uvidíte. Zapamatujte si obrat „sprcha dobré nálady“. Zrovna mi ho řekl jeden známý, ani jsem nevěděl, že se také otužuje. Prý už řadu let – a každý den začíná touto sprchou dobré nálady. Ano, takto to skutečně funguje.
A co rizika? Na co dát pozor? Je pravda, že má člověk trávit v ledové vodě maximálně dvacet minut?
Hlavní je to v ledové vodě nepřehánět. Naslouchat svému tělu. Znát svůj zdravotní stav a každoročně si ho ověřovat lékařskou prohlídkou. A co se týče délky pobytu v ledové vodě, tak u teploty do 4 stupňů Celsia je dávno osvědčené a předpisy zimního plavání stanovené, že maximální doba je 22 minut. Tam by ale nováček měl dospět zpravidla až po několika měsících, klidně i letech, je to individuální. Většině lidí stačí pár minut – a je to dostatečné a jsou to také praví otužilci.
Otužování ve správném provedení není o předvádění se. Není také dobré snažit se o nějaké rekordy. Neriskujeme. V otužování se dodržuje zásada postupnosti. A také pravidelnosti a soustavnosti. Při sprchování je dobrá každodennost, ale při plavání venku naopak chodíme do vody dvakrát nebo maximálně třikrát týdně – a prodlužujme čas tam strávený. Tělo dostane zabrat a potřebuje nějaký čas na regeneraci. Do vody jdeme rychle, žádné dlouhé osmělování. Po vylezení z vody se pak rychle osušíme, dáme si teplý čaj a zahřejeme se pohybem. Určitě ne horkou sprchou nebo v sauně, to hrozí až zástava srdce. A třeba alkohol se s otužováním rozhodně nesnoubí.
Doporučil byste zájemcům o otužování také různé formy chladové terapie, jako je třeba cvičení s ledem?
Obrat „cvičení s ledem“ neznám a neumím si moc představit, o co jde nebo k čemu by to mělo být užitečné. Lze ale doporučit kryoterapii, a to například pro sportovce jako způsob rychlejší regenerace nebo při poúrazových stavech, tradiční metoda pracující s chladem je také saunování. A většině lidí by prospělo i sundat v zimě jednu vrstvu oblečení. Anebo si zacvičit u otevřeného okna a také třeba nepřetápět svá obydlí.
Cvičení s ledem je jedna z málo využívaných a přesto velmi přínosných forem chladové terapie. Patří mezi intenzivní formy, které nás dokáží pořádně schladit. Můžete ji použít doma nebo venku. Pomůckou je led, ve formě tříště (jako v sauně) nebo velké zmrzlé kostky. Tříští si natřete předloktí nebo i přední stranu těla a boky. Jako v sauně! K využití chladu však nepotřebujete nezbytně předcházejících 60 – 95 °C! Tělo si umí teplo vytvořit samo, také činností hnědého tuku. Ve sprše si velkou ledovou cihlou z mrazáku potřete oblasti velkých svalových skupin a také právě zmíněného hnědého tuku, který se nachází v oblasti trapézů, horní části zad a hrudníku, ramen a krku.
K použití, kostku si jednoduše vyrobíte v jakékoliv plastové nádobě. Až budete zmrzlou vodu v nádobě z mrazáku vyndávat, umyjte ji na 5 – 10 sekund proudem teplé vody. Tím ji jedna okamžitě dostanete z její formy (nádoby) a jednak ohladíte (rozpustíte) případné drsné, namrzlé části, které se při mrazení mohli vytvořit. Zdroj: codeoflife.cz, pozn. red.
Jak už jste říkal na začátku – popularitě otužování bezesporu pomáhají také některé celebrity nejen ze sportovního světa, které sdílejí fotografie a videa na sociálních sítích. Máte s nimi dobrou zkušenost? A je někdo známý například členem vašeho, nebo i jiného otužileckého klubu v ČR?
V našem klubu je řada „celebrit“ ve svém oboru, například uznávaných lékařů. Vy se ale ptáte spíš na celebrity z mediální oblasti. Z probíhající sezony si nejdřív vybavím herečky Nelu Boudovou a Sandru Pogodovou, už dlouho je naším členem herec Jiří Langmajer. Respektovanou osobností je ale třeba i náš dlouholetý člen Richard Haan – přemožitel kanálu La Manche a současně sólista Státní opery Praha, držitel ceny Thálie za operu z roku 2010. Řada dalších našich členů přeplavala kanál La Manche, z těch sportovně nejznámějších to byli naši dálkoplavečtí reprezentanti a olympionici Lenka Štěrbová a Rostislav Vítek.
Na závěr: probudí vás ráno lépe šálek kávy, nebo ledová voda? 😊
Dobrá otázka. Asi by mě lépe probudila ledová sprcha, ale tu jsem zvyklý si dávat až na závěr večerní koupele. A klidně po ní jdu spát. Takže ač otužilec, ranní rituál u mě obnáší šálek kávy. 😊
Fotogalerie
I. plavecký klub otužilců Praha se věnuje kondičnímu otužování i sportovnímu zimnímu plavání. Členové mohou celoročně trénovat ve Vltavě v Praze-Braníku. Zúčastňují se aktivně plaveckých soutěží Českého poháru zimního plavání i Českého poháru dálkového plavání. Sami pořádají pravidelně tři oficiální soutěže v zimním plavání. Vedle Branických ledů je to nejprestižnější a nejstarší otužilecká soutěž Memoriál Alfreda Nikodéma. Ten se každoročně pořádá na 2. svátek vánoční ve Vltavě před Národním divadlem.
Dále v posledních letech pravidelně pořádají ve venkovním, nevyhřívaném bazénu Plaveckého stadiónu Podolí Mistrovství ČR v zimním plavání v prsařském způsobu. Během letní sezóny se účastní rovněž soutěží na otevřených vodách v seriálu závodů Českého poháru dálkového plavání. Členové klubu jsou i mnozí cizinci nebo otužilci z různých koutů celé České republiky. Důkazem toho, že otužilectví propojuje, je dynamicky rostoucí společenství na severní Moravě – podle webu otuzilci-praha.cz více než plně funkční „druhá noha“ – Otužilci Frýdek-Místek.
Informace o I. plaveckém klubu otužilců Praha najdete také v naší sekci Kluby.
Chtěli byste se začít otužovat a hledáte to správné místo? Zkuste Místa k otužování na stránce mapotic.com.