Závodí na horských svazích, bydlí však v Praze. Alpští lyžaři z hlavního města mají náročný program – na tréninky totiž musí dojíždět do hor, a tráví tak dlouhé hodiny na cestách. Jak se jako pražské děti vůbec dostali k lyžování? A daří se jim sport skloubit se školními povinnostmi?
Lyžařské začátky závodníků z metropole byly různé. Některé z nich na svahy přivedli rodiče nebo prarodiče, jindy sehrála roli náhoda. „Ve školce jsem měla kamarádku, jejíž tatínek byl trenérem lyžování. Ten nabídl mým rodičům, jestli bych to taky nechtěla zkusit. A tak jsem začala lyžovat,“ vypráví Amálka Zachová.
Kvůli školním povinnostem musejí být mladí sportovci ve všední dny doma v Praze, hned v pátek (nebo výjimečně už ve čtvrtek) po vyučování ale vyrážejí do hor na sjezdovky. Často trénují ve Špindlerově Mlýně a několikrát za sezonu jezdí také za hranice do Alp. V průběhu zimy stihnou zhruba dvacet závodů – program tedy mají nabitý!
Zatím prý zvládají závodníci lyže i učení v pohodě. „Dá se to! I když někdy by ty školní výsledky mohly být lepší,“ smějí se kluci z mladší kategorie a dodávají, že jejich učitelé jsou naštěstí vstřícní.
Jak závodníci rostou, škola i sport se stávají náročnějšími. Stíhat obojí je pak čím dál tím těžší. „Na jaře mě čekají přijímačky na střední školu, takže mám teď stres navíc. Sezona je v plném proudu, spousta mládežnických závodů navíc probíhá ve všední dny. Proto momentálně trávím vždycky jeden týden na horách, kde trénuju a závodím, a jeden týden doma, kde se snažím dohánět školu,“ popisuje Theodor Horčic, závodník ze starší kategorie alpských lyžařů.
Sportovní zážitky a úspěchy za to ale rozhodně stojí! Všichni členové pražské lyžařské výpravy tak věří, že zvládnou pendlovat mezi hlavním městem a sjezdovkami i do budoucna a budou se moc věnovat svému milovanému sportu co nejdéle.
Autorka: Lucie Rudolecká
Foto: ČOV